KURZY REÁLNÉ SEBEOBRANY

Velmi často se můžete na internetu i v novinách dočíst, že se chystá nějaký kurz reálné sebeobrany. Moderní doba si žádá moderní přístup, řeklo by se. Bohužel mám takový pocit, že se spíše jedná o módní trend. Kdo není v kurzu reálné sebeobrany anebo nemá silácké řeči, jako by nebyl.

Pojem reálná sebeobrana je velmi zavádějící a trapný pojem vycházející z neznalosti těch, kteří takové kurzy pořádají. Tím vlastně říkají, že ostatní cvičí či praktikují nereálné techniky či sebeobranu? Možná to tak tito lidé cítí, ale není to správný směr. Všechny techniky samozřejmě reálné jsou. To, že se karatisté učí údery tak, aby se u toho vzájemně nezranili neznamená, že v případě ohrožení vlastního života útočníka nesestřelí tak, že už se na nohy nepostaví. To, že praktikant Ju Jutsu udělá techniku tak, aby kolegovi na cvičení neprolomil ruku není prosím vás nereálné. Říká se tomu rozum. Ten zjevně některým chybí. Každé bojové umění i sport jsou účinné tak moc, jak mají kvalitního mistra, který je učí. Pokud vás někdo učí a vede tři měsíce i s cestou a teorií, pak mi věřte, že na jen trochu zdatnějšího protivníka nebudete mít. A celá ta reálná sebeobrana vám bude k ničemu. A to se nebavím ani o lidech, kteří cvičí bojové umění či sport a na které můžete narazit také. To je vám pak nějaký kurz k ničemu úplně.

Stačilo by, kdyby lidé přemýšleli. Proč se bojové umění studuje dlouhodobě? No kdyby to bylo tak snadné, tak by už celá planeta nosila černý pásek a každý byl mistr. Jenže tak jednoduché to opravdu není. Je to dlouhá cesta – a tak to má být. Troufám si tvrdit, že každý legitimní učitel bojového umění vám potvrdí, že se nedá naučit bránit se v řádu měsíce až tří. Sice získáte pocit, že to umíte, ale realita bude jiná. Aby se člověk naučil bránit, musí pravidelně cvičit. Opakovat, učit se, studovat. To není hned. Lidé, kteří všechno chtějí hned, tíhnou právě k těmto kurzům. Přičemž řeknou, že „nemají čas“ chodit dlouhodobě. Musí to mít hned. A tak nastupují tito prodavači snů. Řeknou vám to, co chcete slyšet. Pak – v horším případě – máte zkušenost z ulice, kde se musíte ubránit a ono to nejde tak snadno.

Nácviky situací jsou také poněkud mimo. Drtivá většina takových frekventantů kurzů stejně neobstojí v reálné situaci a to protože prostě nejde nasimulovat realitu. Ta buď je anebo ne. Buď si chráníte holý život anebo si jen hrajete. A hrát hru o život není příliš povzbudivé!

Obecná lež pak tvrdí, že školy bojového umění nejsou kompetentní k tomu, aby sebeobranu učili. Mají však částečně pravdu. I přestože mám licenci k výuce sebeobrany, nevěnuji se tomuto. Věřím totiž na poctivé, pravidelné a dlouhodobé učení (v mém případě) Ju Jutsu. Nejsem prodavač snů – dávám lidem to, co reálné je. A ta realita je, že je každý jiný. Každému trvá jinou dobu, než se naučí bránit. Než pochopí, že každá technika funguje, ale je to o přístupu a vytrvalosti studenta. Než si uvědomí, že život jsou priority. Buď se chci naučit bránit a studuji anebo mám jiné zájmy. Za pár lekcí v tělocvičně se toho moc nenaučíte. A i kdyby ano, tak bez opakování tyto dovednosti ztratíte.

Nemůžete mít všechno. Dělejte proto tak, aby váš čas byl investovaný hodnotně – aby z toho něco bylo. A nemyslím tím falešné představy vlastní neporazitelnosti.

Útokům je vhodné předcházet. Vůbec vždycky celou situaci řešit nenásilně. Pokud by ale nebyla jiná možnost, muselo by se to řešit „postaru“.Protože věřte mi anebo ne ta technika, ( u které se u nás nic protivníkovi nestane a obránce při tom neřve jako osel,) by normálně při ochraně života skončila zlomením ruky. A to prosím, zcela reálně!

Samozřejmě existují i výjimky. Místa, kde vás naučí se ubránit. Jen moc nechápu ty tendence všude cpát „reálnost“ …

Je velice mrzuté, že byznys se sny o sebeobraně má takovou podporu. Úkolem různých takových skupin by mělo být spíše reálně člověka zklidnit, srovnat. Nepodněcovat k násilí. Stejně jako základní školy by měly učit děti slušnosti a taktu, když už to povětšinou nedělají rodiče… Jenže aby se člověk srovnal a zklidnil, tak k tomu potřebuje kvalitní vedení, dlouhodobou aktivitu na žíněnce a samozřejmě trochu mentálního rozvoje. A pak, jednoho dne je člověk na takové úrovni, že si uvědomuje zbytečnost různých skupin vyučující reálnou sebeobranu.

Všem přeji to dobré a hlavně trochu sebereflexe bez ega a společenské masky. Cílem tohoto článku není urazit, ale donutit k zamyšlení. Pokud se mi to nepodařilo a našli jste se v něm, klikněte sem.

Hezký den všem klidným přeje Sensei Garcia