Čtěte více
Nedávno jsem dostal otázku od studenta, kolik lidí vlastně dosáhne černého pásku? Na tuto otázku jsem se snažil najít odpověď na základě dostupných dat v Agatsu Ryu a při té příležitosti jsem hledal, zda nějaká statistika je v tomto „někde k nalezení.“ Pojďme se na ty statistické údaje společně podívat!
Předem musím uvést, že se nejedná o statistiku pro „školy bojových umění“ ani bojových sportů. Záměrně jsem dal školy bojových umění do uvozovek, protože jak je již v dnešní době známo, existují již převážně tyto typy škol. Jedná se o kluby či školy, kde získat černý pásek je otázka peněz, kamarádů a několika málo týdnů. Tyto rádoby školy ani kluby v této statistice nenaleznete. Bavíme se totiž seriózně a o školách bojových umění, které mají legitimitu, skutečné zkoušky (a nijak ošizené; natož smíchané z několika stylů). Bavíme se prostě o poctivých školách a zejména jejich mistrech, kteří ctí tradici, techniku, způsob předávání i výuky. Prostě místa, kde má smysl studovat.
Získat černý pásek v bojovém umění je pro studenta školy bojových umění výzvou, kterou však málokdo zvládne. Jedná se o to, že proces to je dlouhodobý. Dlouhou dobu se připravujete na černý pásek – spousta technik, mentální i fyzická příprava. To všechno, a ještě mnohem víc musí student zvládnout. Problém je, že lidé chtějí všechno teď hned, jako by byl zítra konec světa. Sami studenti s vyššími technickými stupni vám potvrdí, kolik toho nakonec musí umět. Opravdu toho není málo.
Abych ale nestrašil. Není toho nekonečno a když student doopravdy chce, je to naprosto v klidu realizovatelný (dílčí) cíl (černý pásek). Není to Mount Everest že jo… Je potřeba ke studiu přistupovat odpovědně a konstantně pomalinku ale jistě budovat základy „svého“ umění. Jde to! Možná se ptáte, proč v Japonsku má hodně dětí černý pásek. Na to existuje jednoduchá odpověď. Mentalita Japonců je odlišná. Jsou mnohem více disciplinovaní, mají více zodpovědnosti k sobě i škole bojových umění. Jsou prostě jiní. Oproti tomu tady v našich končinách „učíme“ příchozí studenty slušnému chování, zdravením počínaje…
Důvod, proč se neudělují tolik černé pásky jsem malinko vysvětlil v předchozím odstavci. Ještě dodám, že žádný skutečný mistr si tzv. na triko nevezme udělení technického stupně, který nesplňuje některou z podmínek. I kdyby to měla být jen jedna ze všech podmínek. Systém udělování technických stupňů je daný a nelze jej obcházet či jej zjednodušovat kvůli někomu. Myslím tím zejména podmínky jako je min. praxe v dōdžō, předchozí zkoušky, charakterové vlastnosti, aktivita apod.
Ale zpátky k tématu. V jednom z publikovaných článků z roku 2010 se dozvíte následující čísla
Pro mnohé, ne-li pro většinu, je to strach. Strach z neúspěchu i strach z úspěchu. Pro jiné je to netrpělivost. Chtějí mít černý pásek „teď hned“ a nemají v úmyslu čekat 4-6 let, než budou vyzkoušeni z první stupně Dan. Velkou část tvoří studenti, kteří si bojové umění příliš idealizují – myslí si, že to půjde všechno samo. Naopak! Je to usilovná práce! Někdy to navíc i může bolet. A je to normální. Při té spoustě technik je skoro nemožné vyhnout se fyzické bolesti (i když většinou jen triviální; např. později zareagují za útok a špatně vykryjí…). Zkrátka bojové umění vyžaduje fyzickou aktivitu a prostor pro zlepšování se. Někdy se může zdát, že se student nikam neposouvá. Je to nebezpečná myšlenka, která se v drtivé většině případů nezakládá na pravdě!
Studium bojových umění s ostatními lidmi a stejně tak studium pod vedením mistra školy je něco, co se nedá v žádném případě nahradit. Cvičit sám, bez fyzického partnera a skutečného mistra je ztrátou času. Člověk, který cvičí sám či bez skutečného mistra nepochopí spoustu věcí, souvislostí i věcí, které jsou vázány právě na tradiční způsoby předávání. A v neposlední řadě takový člověk nemá šanci zjistit, proč něco funguje a něco ne. Mnohokrát byl u nás někdo, kdo cvičil sám. Pak nám ukáže techniku a diví se, proč jeho technika nefunguje. Studium bez parťáka na cvičení nenaučí člověka, jak pracovat na své technice. Přechod z plné síly na malou sílu umožňuje člověku pracovat s celým spektrem síly! Vyvíjí tzv. technickou citlivost.
A konečně je tu ještě jedna věc – etika, etiketa, osobní rozvoj. Tohle se sami nenaučíte. Natož pak od člověka z nějakého gymu, který postrádá základní morální hodnoty.
To nás přivádí zpět k názvu článku. Máte na to? Ne proto, abyste se stali černým pásem, ale abyste se stali tím nejlepším člověkem, jakým můžete být.
Černý pás je něco, čím se stanete
Pravda je, že černý pásek není něco, co si zasloužíte. Je to něco, čím se stanete.
Černý pás není o schopnosti rozbít cihlu, vyhrát první místo v zápase, být neporazitelný (tedy spíše si to myslet), zvládnout udělat otočku a kop ve výšce malého jeřábu… Ne! Černý pás není tak dokonalá forma, protože ve skutečnosti nejde o to, co pro sebe může černý pásek udělat. Černý pás žije, aby sloužil ostatním: sobě, svému mistrovi, kolegům i (svým vlastním) studentům a komunitě. A co je nejdůležitější, je to závazek k našemu umění.
Znovu to sem napíšu, protože to stojí za opakování:
Černý pás je to, co můžete udělat, abyste sloužili druhým. Co můžete udělat pro svého mistra i kolegy? Můžete se jeden na druhého plně spolehnout? Máte mezi sebou absolutní upřímnost? Pomáháte si? Umíte si říci i negativní věci? Řešíte a umíte vyřešit nastalé problémy? Co jako černý pásek můžete udělat pro studenty? Být jim vzorem? Pomáhat jim kdykoliv je to možné? Pracovat společně na věcech kolem školy bojových umění? Můžete motivovat a umožnit studentům prožít skutečný okamžik výjimečnosti?
Myslím, že je samozřejmé, že černý pás následuje učení dané školy i stylu. Dále máme určitá pravidla, kterými se řídíme. Konkrétně v naší škole je to:
Je velmi obtížné následovat každé jednotlivé pravidlo do písmene, ale černý pás se o to bude snažit celým svým srdcem a přizná chybu, když se něco nepovede. Všichni jsme lidé, ale černý pás, který nosíme, černý pás, který jsme, nás drží na vyšší úrovni než většinu ostatních lidí.
Takže pokud si někdo myslí, že černý pásek je jen něco, co si zasloužili, měli by si uvědomit, že tím značně snížili jeho význam.
Od roku 2001 do roku 2023 bylo uděleno cca 10 technických stupňů 1. Dan, což při počtu všech studentů této školy dělá 1,33% šanci. Bavíme se o celkovém počtu udělených technických stupňů 1. Dan v Agatsu Ryu.
Tak co, máte na to?
podle mezinárodních statistik:
50 % studentů odejde po prvním měsíci cvičení?
po 6 měsících z celkového počtu bude cvičit jen 10 %?